Náchodský zámek
Zámek v Náchodě byl původně raně gotický hrad, založený roku 1254 Hronem z rodu Načeraticů. Pravděpodobně současně bylo založeno i město Náchod. Během staletí se vzhled zámku měnil. Z původního gotického opevnění se rozrostl do poměrně rozsáhlého pevnostního celku. K nejvýznamnějším majitelům patřili např. český král Jan Lucemburský v letech 1316-1325, od roku 1367 do roku 1390 Anna kněžna Svídnická, v roce 1456 hrad dobyl budoucí český král Jiří z Poděbrad. Roku 1544 panství zakoupil bohatý rod Smiřických ze Smiřic. V letech 1566 - 1614 byl hrad přestavěn italskými staviteli na renesanční zámek. V roce 1634 se stává majitelem italský šlechtic a vojevůdce císařských vojsk Ottavio Piccolomini, který sem soustředil k zvelebení sídla obsáhlou část mobiliáře, z části dodnes dochovaného. Ke kulturnímu rozkvětu náchodského panství došlo především v letech 1792 - 1839, kdy zde vládli Petr Biron vévoda Kuronský a Zaháňský a jeho nejstarší dcera Kateřina Vilemína kněžna Zaháňská. V zámeckých prostorách se pořádala divadelní představení a koncerty. Posledními majiteli do roku 1945 byli představitelé německého knížecího rodu Schaumburg -Lippe. V roce 1945 se zámek stal majetkem Československé republiky a nyní je spravován Státním památkovým ústavem v Pardubicích.
K ochraně území, kterým procházela stará obchodní cesta spojující Prahu s Polskem, založil kolem poloviny 13. století rytíř Hron z rodu Načeraticů hrad a patrně současně i město Náchod. Hrad stál na důležitém strategickém místě poblíž přechodu z Čech do Kladska, kde se Zemská brána zužovala do průsmyku zvaného Branka. Během staletí se jeho vzhled několikrát změnil, a to díky pokroku dobývací techniky. Z původně gotického opevnění se náchodský hrad rozrostl do poměrně rozsáhlého pevnostního celku.
Hrad měnil nejen vzhled, ale i majitele. Roku 1316 získal Náchod český král Jan Lucemburský, který ho postoupil roku 1325 Berkům z Dubé. V roce 1367 Náchod zakoupila Anna kněžna Svídnická, která jej vlastnila až do roku 1390. Od roku 1392 do roku 1412 panství vlastní Jetřich z Janovic, který umírá bez dědiců a Náchod jako odúmrť spadá na krále Václava IV., který jej daroval Jindřichu Leflovi z Lažan a Krakovce. On však panství se souhlasem krále prodal roku 1414 Bočkovi z Kunštátu a Poděbrad. Roku 1437 se Náchoda zmocnil husitský hejtman Jan Kolda ze Žampachu. V dubnu roku 1456 hrad dobyl jeho dědičný majitel Jiří z Kunštátu a Poděbrad, budoucí český král. Jeho syn Jindřich panství několikrát zastavil, dědicové však neměli prostředky na vyplacení zástavy, a tak roku 1500 hrad postoupili Špetlům z Prudic, Žlebů a Janovic. V roce 1533 jej zakoupil Vojtěch z Pernštejna.
Roku 1544 se stává majitelem bohatý rod Smiřických ze Smiřic. Jejich nárokům však prosté středověké sídlo již nevyhovovalo, a tak byl hrad v letech 1566-1614 přestavěn na pohodlné renesační sídlo. Nejprve byl upraven starý palác, poté na jižní straně přistavěno nové křídlo s arkádovým ochozem. Pro naše klimatické podmínky se však otevřené arkády příliš nehodily a proto byly později v horních patrech zazděny a nahrazeny okny. Venkovní omítky pokryla sgrafitová výzdoba, jež je jedním z typických znaků české renesance. Vnitřní prostor, který přestavbou vznikl, byl z výškových důvodů rozdělen na dolní a horní dvůr. Do zdi rozdělující oba dvory bylo včleněno schodiště a nízká věž s hodinami. Přestavbu provedli italští stavitelé, kteří předtím pracovali v Novém Městě nad Metují pro Pernštejny. Jádrem a dominantou celé stavby zůstala stará věž roku 1570 poškozená bleskem a při opravě opatřená otevřeným ochozem a dvojí lucernou s bání. Jelikož se Smiřičtí účastnili českého stavovského povstání, byl jim císařem Ferdinandem II. zabaven všechen majetek.
V roce 1623 panství zakoupila Magdalena Trčková z Lípy, rozená z Lobkovic, ale roku 1629 jej odkoupil syn Adam Erdman, který se tak stal posledním českým majitelem z řad staré domácí šlechty. Ten byl však v roce 1634 v Chebu zabit a celý majetek za odměnu získal Ottavio Piccolomini. Piccolominiové vládli na náchodském panství až do roku 1783, kdy zemřel jejich poslední mužský potomek Joseph Parille. Panství zdědil Josef Vojtěch Desfours, neboť jeho matka Ludmila pocházela z rodu Piccolomini.
Největší kulturní rozkvět na Náchodě nastává v době vlády Petra Birona, vévody Kuronského a Záhaňského, který panství zakoupil ve veřejné dražbě roku 1792. Do Náchoda přijel až v srpnu 1797 se svojí třetí ženou Annou Charlottou Dorotou rozenou z Medem a čtyřmi dcerami: Kateřinou Vilemínou, Pavlínou, Johankou a Dorotou. V roce 1800 však umírá a panství se stává dědictvím jeho nejstarší dcery Kateřiny Vilemíny kněžny Zaháňské. Po její smrti přechází majetek do rukou její mladší sestry Pavlíny, která v roce 1840 zámek prodává německému knížeti Karlu Octaviovi Biesterfeld-Lippe. V roce 1842 panství zakoupil Jiří Schaumburg-Lippe za 2 500 000 zlatých. Tento německý knížecí rod tady vládl až do konce druhé světové války.
Dne 21. června 1945 byl veškerý majetek zkonfiskován a přešel do správy státu.