Babiččino údolí
Babiččino údolí je chráněné území a národní kulturní památka v okrese Náchod.
Název údolí je odvozen od románu Boženy Němcové "Babička", jehož děj sem spisovatelka umístila. Jedná se o údolí řeky Úpy severně od České Skalice a poblíž zámku Ratibořice. Tuto krajinu Babiččiným údolím nazval poprvé roku 1878 spisovatel Otakar Jedlička, který působl ve Smiřících jako lékař. Roku 1952 prohlásilo ministerstvo školství, věd a umění toto údolí za krajinnou a národní rezervaci, roku 1978 pak bylo prohlášeno národní kulturní památkou.
K nejnavštěvovanějším místům údolí patří Staré bělidlo, domek čp. 7 u Viktorčina splavu, kde prožila Božena Němcová roku 1844 prázdniny se svými dětmi a v románu Babička sem přenesla vzpomínky ze svého dětství prožitého se svoji babičkou na starém panském bělidle pod zámkem v nedalekých Ratibořicích; původní bělidlo nechala majitelka zámku Kateřina Zaháňská zbořit roku 1830. Po 2. světové válce byl domek čp. 7 vybaven dobovým lidovým nábytkem ze sbírek Muzea Boženy Němcové v České Skalici. Budova a okolí byly později dále upraveny roku 1970 při natáčení filmu Babička, režiséra Antonína Moskalyka, jako připomínka románu zde stojí také sousoší babičky s dětmi a psy.
Viktorčin splav za Starým bělidlem také v průběhu let změnil podobu; nejprve při stavbě zavodňovacích soustav v letech 1842 až 1848 a 1874 až 1875 později v rámci regulaci toku Úpy ve 20. a 50 letech 20. století. Na místo původně dřevěného splavu bylo osazeno betonové a kamenné čelo - to bylo roku 1970 při natáčení filmu z důvodu obnovení staršího vzhledu obloženo kmeny stromů.
